ME v krasobruslení 2017 – Ostrava

Ostrava hostila Mistrovství Evropy v krasobruslení a já měl to štěstí, že jsem mohl být u toho jako fotograf.

Zázemí pro média bylo zřízeno v nové atletické hale vedle Ostravar Arény, což mělo jen jednu nevýhodu a to fakt, že na foto-pozice jsme se museli přesunovat venkem a opět procházet security kontrolou. Víc jsem se bál toho, že by se foťák mohl při těchto přechodech zamlžit, ale stačilo ho nechat v brašně.

Akreditovaných fotografů bylo více něž třicet a tak se každé ráno losovaly foto-pozice, které byly přímo u ledu. Každý si vytáhl číslo a od nejnižších jsme si pak vybírali pozice. Měl jsem štěstí a tak na mne vždy docela dobré místo. Navíc spousta fotografů fotila z ochozů a tak u mantinelu tlačenice rozhodně nebyla. Nejlepší flek byl vedle televizní kamery, kdy jsem seděl v podstatě na úrovni ledu, což fotkám dodalo mnohem zajímavější perspektivu. Bohužel jsme z tohoto místa byli záhy vykázáni.

Krasobruslení nesleduji a tak jsem se snažil předem nastudovat, co nás asi čeká, ale studium jednotlivých skoků apod. jsem brzo vzdal. Z pohledu focení mi v podstatě stačilo vědět, kdo bude tančit, jednotlivci vs. páry, a zda se bude skákat nebo ne.

První den začal krátkými programy žen. Začínalo se už v 11 hod a tak byla hala skoro prázdná s výjimkou velkého množství škol. Ženy byla na programu více jak čtyři hodiny, což dávalo prostor ke změnám fotopozic i experimentům.

Nejdříve jsem zamířil na fotopozici, kterou jsem si vylosoval, tedy roh po pravé straně rozhodčích. Přišlo mi, že jsem pořád vysoko a to i když jsem měl objektiv přímo na mantinelu.

Po chvilce mne tak napadlo si sednout vedle kameramana do rohu, kde mantinel vůbec nebyl. Sice to nebyla oficiální schválená fotopozice, ale proč to nezkusit. Hned to bylo lepší. Škoda že tohohle nejde dosáhnout na hokeji…

Času bylo dost i na experimenty stylu dlouhé expozice a multi-expozic. Na nějakou dobu jsem se přesunul i do ochozů a to co nevýše, co to šlo. Bohužel 300ka už na to byla krátká a navíc mě tenhle pohled vůbec nebavil. Jediné k čemu se bílý led hodí jsou opět „mazanice“.

Následoval zahajovací ceremoniál a hlavní dilema bylo, jestli jít někde nahoru, nebo k ledu. Nakonec jsem šel k ledu. Asi to nebyla úplně nejlepší volba, protože se v podstatě jednalo o světelnou show.

Zbytek večera byl ve znamení sportovních dvojic a jejich krátkého programu, aneb konečně se začalo skákat :) Opět se jezdilo více jak dvě hodiny a tak jsem pozice několikrát vystřídal. Páry byly na focení rozhodně zajímavější než jednotlivci.

Druhý den byly v plánu nejdříve krátké tance tanečních párů, kdy je výhoda, že jsou mnohem blíže u sebe, ale zase se neskáče. Poté následovaly volné jízdy sportovních dvojic, které mne bavily asi nejvíce.

Celý den znamenal více než sedm hodin focení a domů jsem dorazil zase až po půlnoci.

Další dva dny jsem nefotil a dorazil jsem až na nedělní exhibici. Poučen ze zahajovacího ceremoniálu jsem tentokrát začal fotit shora a užíval si hru světel, tmy a stínů. Později jsem se na chvíli přesunul i k ledu.

Celkově jsem si šampionát užil, fotit krasobruslení bylo určitě zajímavé, ale po nějaké době mi to přišlo už pořád dokola. Exhibice byla určitě nejfotogeničtější. Celkový počet nafocených fotek byl 12800, kdy většinu jsem smazal už přímo ve foťáku. V podstatě pořád jsem využíval burst mód, který je zvlášť při skoku důležitý, páč manuálně trefit ten správný moment je skoro nemožné. Fotil jsem převážně v manuálním režimu (ISO okolo 3200, čas 1/640), protože světelné podmínky se prakticky nemění. Výjimkou byla jen exhibice, kde jsem většinou spoléhal na prioritu clony. Ostření jsem z kontinuálního asi nepřepnul a nutno podotknout, že právě ostření bylo jedním z nejtěžších aspektů.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole