Hokej jsem nikdy nehrál, ale už od mala jsem ho měl ze všech sportů nejraději. Koukali jsme na něj v televizi, často chodili na zápasy do Vítkovic a do Třince.

Sport jsem začal fotit brzy poté, co jsem si pořídil první zrcadlovku – Nikon D3100. Na hokej jsem poprvé zamířil do Frýdku, ještě do staré haly.

Jak se jako fotograf dostat na hokej? Je jasné, že na extraligu to hned nepůjde. Najděte nějaký tým v nižší lize, najděte kontakty na webu a zeptejte se, zda můžete přijít fotit, a nabídněte fotky.

Nižší liga má spoustu výhod:

  • Většinou nemají svého fotografa, takže budou za fotky rádi
  • Dostanete se i tam, kde je to v extralize i s akreditací problém (na střídačku, těsně nad plexi, atd.)
  • Nikomu nikdy nepřekážíte

Ale i pár nevýhod:

  • Největším problémem je nedostatek světla. Nižší liga se většinou hraje v menších halách, kde je osvětlení velmi špatné
  • Málo diváků – prázdné tribuny nejsou ideálním pozadím

Moje zkušenost je, že se vždy všichni snaží fotografům vyjít vstříc, nikdy jsem se nesetkal s jakýmkoli neférovým jednáním.

Ze srandy vám ukážu pár  mých prvních hokejových fotek :) Začátky jsou vždycky těžké... Slibuji, že níže budou už lepší snímky :)

Technika

Lehce jsme nakousli techniku, tak se na toto téma podívejme detailněji. Říká se, že dobré fotografie nejsou o technice, ale o fotografovi. Je to pravda, ale sportovní fotografie je v tomhle trochu výjimkou. Kvalitní technika je prostě podmínkou, kdy se musíte zaměřit na tři hlavní aspekty:

  • Vysoké ISO – v hale běžně musíte fotit na ISO 1600 – 6400, protože potřebujete čas alespoň 1/640s nebo kratší
  • Rychlé ostření – v 90% případů budete používat kontinuální ostření, které klade obrovské nároky na autofocus (rychlost, přesnost)
  • Teleobjektiv – hokej se ještě dá vcelku úspěšně fotit s 70-200kou (až na některé pozice), nejlépe clonu 2.8. Ale například na fotbal je už 300ky třeba.

Postupem času jsem se dostal až do bodu, kdy mne technika nelimituje, nyní už je to opravdu jen o rukou a hlavě. Takže už se nemohu vymlouvat...

Nastavení

Jdeme fotit

Každé focení začíná pořádnou přípravou. Vždy zkontrolujte, že máte v batohu vše, a hlavně, že máte dostatek nabitých baterií. Je třeba si uvědomit, že na hokeji je zima a baterky zdaleka nevydrží to, co normálně.

Dorazte na místo s dostatečným předstihem a obhlídněte si stadion. Hráči se před zápasem rozcvičují a fotograf by měl taky. Při rozbruslení si nastavte fotoaparát, popřemýšlejte odkud budete fotit, nastavte vyvážení bílé, koukněte na histogram. Pozor na to, že často na rozbruslení nesvítí světla na plný výkon, takže je třeba nastavení před prvním buly ještě zkontrolovat.

Tím se dostáváme k nastavení fotoaparátu. Většina sportovních fotografů fotí na Manuální režim a já jsem také jeho zastáncem, kdy prioritní režimy používám výjimečně, a to zejména na sportovních akcích venku. Prioritní režimi na hokeji v podstatě vůbec nefungují, vzhledem k velmi světlému ledu a tmavému pozadí publika. Navíc hokej má stálé světelné podmínky, které manuální režim velmi zjednodušují (až na stadiony, kde je každá část nasvícena jinak).

Jak tedy vypadá mé typické nastavení pro hokej?

Čas

  • Většinou chcete zmrazit pohyb hráčů – nejdelší čas tedy 1/640. Tento čas vám ale ještě nezmrazí pohyb puku při střele. Což ne vždy musí být na škodu, ale pokud chcete zmrazit i puk, tak musíte jít někdy k 1/1200, a i to je na střelu od modré někdy na hraně.
  • Hokej není zrovna sport pro panning a jiné experimenty s delšími časy. Nebo přesněji řečeno – dalo by se experimentovat, ale pokud chcete vystřídat všechny typické foto pozice, tak na to moc není čas, ale fantazii se meze nekladou a určitě tomu chci někdy aspoň jednu třetinu věnovat.

Clona

  • Co nejnižší - vzhledem k tomu, že světla je vždy málo. Pozor ale, clona 2.8 má na FX velmi malou hloubku ostrosti. Někdy se proto i za cenu vyššího ISO vyplatí přiclonit, zejména při focení dění před bránou. Nechcete, aby byl brankář ostrý, ale hráči stojící těsně před ním už ne. Nikdy ovšem nejdu výše než na f4.

ISO

  • Podle histogramu. Většinou to nepůjde pod ISO 1600 v těch nejlepších halách. I v Ostrava Aréně na extralize fotím na ISO 2500.
  • Nebojte se vyšších hodnot. Je lepší mít trochu více zrna než neostrou fotku. Navíc si uvědomte, do jakých rozměrů fotky exportujete či tisknete. Nikdo (krom vás) nebude snímky zkoumat ve 100% přiblížení.

Ostření

  • V podstatě bez výjimek skoro vždy kontinuální.
  • Volba ostřícího bodu už je záludnější. Pokud máte profi zrcadlovku, tak doporučuji 3D sledování objektu (se středovým bodem, nebo jedním nad ním)
  • Pokud vaše 3D není spolehlivá, pak většinou vrchní střední bod.
  • Někdy je opravdu těžké ostřící bod na hráči udržet, zejména když ostříte na brankáře, který se přesunuje a často si kleká. Proto určitě doporučuji neostřit tlačítkem spoutě, ale palcem. Pak máte výhodu, že můžete palec pustit a dále fotit s předostřením. Kdo se ostření palcem naučí, už nikdy nebude chtít ostřit jinak.

Další nastavení

  • Fotíme do RAWu – vyplatí se to
  • Vyvážení bílé – i když fotíte do RAWu, tak se to vyplatí, ušetří to čas
  • Histogram – má být opravdu až do pravého rohu, koukněte sem tam na přepaly a led se jim má opravdu hodně blížit
  • Fotit sériovým snímáním - čím rychlejší, tím lepší (zvláště na hokeji jde o to, kde zachytíte puk - s nadsázkou lze říce, že akční fotka bez puku, patří do koše)

Fotopozice

A nyní už k vlastnímu zápasu. Na většině stadionů lze fotit ze čtyř hlavních pozic, kdy každá má svá specifika, doporučuji je během zápasu všechny obejít.

Mezi střídačkami

Skoro vždy fotím první třetinu právě z pozice mezi střídačkami.

Pro všechny pozice okolo mantinelu platí, že se vždy s objektivem chcete dostat co nejníže. Na hokeji si nemůžete kleknout, protože byste byli už moc nízko (bohužel ani na extralize ještě v mantinelech nejsou foto díry), ale předklonit se můžete. Věřte, že čím níž jste, tím větší dynamiku snímek má, hráči jsou větší a více vtahujete diváka do hry. Proto například na fotbale byste měli v podstatě pořád klečet, či sedět (chrániče na kolena jsou nedílnou součásti výbavy).

Využijete zde v podstatě pouze dva teleobjektivy. Ohnisko 300mm na dění před bránami a na vše, co se děje u protějšího mantinelu a v rozích.

Ohnisko 70-200 naopak umožňuje focení bližšího děje, ale například k brance už je to opravdu daleko (samozřejmě můžete udělat výřez).

Obrázek přibližně ukazuje typické oblasti pro jednotlivé objektivy na FX čipu.

Pro fotografa utkání začíná už před prvním buly. Stojíte-li mezi střídačkami, můžete zachytit nástup na led a úvodní ceremoniál.

Dění před brankou je taková menší loterie. Máte komponováno, zaostřeno (na brankáře, nebo obránce). Druhým okem sledujete, co se děje okolo, a čekáte na moment. Používání druhého oka je vůbec velmi důležité. Jednak na dlouhém ohnisku vyčkáváte a potřebujete hodně předvídat, navíc zvláště mezi střídačkami musíte dávat dobrý pozor a uhýbat, když se hraje blízko u vás nebo když na vás letí puk (pukem i hokejkou jsem už dostal). Pozor také na hráče vracející se na střídačku. Při předvídání akce před brankou (reakce na letící puk od modré) se dá docela dobře orientovat i sluchem, kdy stisknete a držíte spoušť v momentě, kdy slyšíte úder hole.

Buly v útočném pásmu je situace na hraně 300ky a 70-200ky. Zde je opět nejlepší strategií sekvenční snímaní v momentě, kdy puk opouští ruku rozhodčího.

Pevná 300ka v podstatě zabere přesně celou postavu stojícího hokejisty na hranici brankoviště, případně hráče ohnuté při buly. Ale zajímavé snímky s ní jdou pořídit i z bližšího dění, kdy se vesměs jedná o výrazy emocí.

Dostáváme se k bližšímu dění a přecházíme na 70-200ku. Máme možnost focení jak útočníka vyjíždějícího z obranné třetiny, tak obránce bránící vlastní modrou čáru. Na nejširším ohnisku lze fotit i souboje na červené čáře blízko vás, ale to už je docela o hubu.

Nezapomeňte na střídačku, kde se toho vždy děje hodně zajímavého (pokyny trenéra, únava, bolest, emoce...). Při focení střídačky velmi často rychle přepnu fotoaparát do Priority clony, rychle se otočím, udělám fotku, kdy nechám expozici na automatice (s auto ISO – střídačka je výrazně tmavší než hřiště), přepnu zpět na manuál a fotím dál hru.

Specifikem místa mezi střídačkami jsou čároví rozhodčí. Budete se divit, kolikrát jim vyfotíte záda, často v tom nejhorším okamžiku. V minulé sezóně se posunuly modré čáry, a tak je to ještě horší.

Rozhodčí jsou taky vděčný objekt, snažte se je zachytit v důležitých momentech (rozhodnutí po konzultaci s videorozhodčím, diskuse s hráči, atd.)

Nikdy se nevyklánějte nad hranu mantinelu. Jedinou výjimkou je oslava gólu, kdy hráči přijíždějí ke střídačce. Oslavu gólu byste prostě měli zachytit. Pozor na led pod nohama.

Jsou stadiony, kde není mezi střídačkami žádné místo. V nižších soutěžích se dá většinou domluvit s hráči a trenérem a sednout si mezi hráče na lavičku – v tom případě si opravdu dávejte pozor, když hráči střídají, a chraňte si techniku.

Z boku

Druhou třetinu fotím zpoza plexi, kdy první pozice je z boku. Teoreticky by se i odsuď dala použít i 300ka (dění na opačném mantinelu, detaily), ale v podstatě to nedělám.

Z této pozice si jdete pro jiné snímky.

Začněme děním před brankou (zákroky brankáře, boj o brankoviště). Opět máte většinou předkomponováno a čekáte na moment.

Dále se zaměřte na dění u mantinelu 70-200kou (především souboje u zadního mantinelu) akce blízko vás širokáčem či rybím okem (rybí oko mám většinou na druhém těle, manuálně před-ostřeno, jen zvednu a zmáčknu na slepo). Rybí oko je mocný nástroj, ale je třeba ho užívat opravdu obezřetně, spíše jako zpestření. Mnoho lidí se po jeho pořízení doslova zblázní a nadužívá ho.

Je třeba si uvědomit, že fotíte přes plexi, což je samozřejmě překážka, která ubírá světla, ale především snižuje kontrast. Tento problém se projevuje více s rostoucím úhlem, který svírá objektiv s plexisklem. Osobně mám objektiv co nejblíže plexi (opírám ho sluneční clonou o sklo), trochu více přicloním (f3.5-4) a je třeba i zvýšit ISO a snímek opravdu exponovat na hranici přepalu. Také pomůže si dobře prohlédnout mantinel a najít si čisté místečko (většinou jich moc není, ale někdy je fajn mít u sebe hadr a po úpravě ledu mezi třetinami se domluvit s organizátory a jít si mantinel utřít).

Z hlediska bezpečnosti je focení zpoza plexi mnohem bezpečnější, kdy je třeba si pouze dávat pozor na techniku, když opíráte objektiv o plexi a přijde bodyček, tak se veškeré vibrace přenesou do těla, což opravdu nechcete.

Zpoza branky

Sem se přesunu vždy jen na pár minut, kdy si jdu pro dvě, tři fotky.

  • Střílejícího útočníka na modré a mezi kruhy
  • Zasahujícího brankáře
  • Případné souboje

Mantinel za brankou bývá většinou extrémně špinavý a jsou na něm šmouhy od puku. Nicméně většina fotografů z této pozice vůbec nefotí, a tak můžete mít snímek z perspektivy, která bude jedinečná.

Navíc za brankou je většinou kotel, který si primo říká a o pár fotek a to klidně o rybím okem.

Z ochozů a z publika

Perspektiva z publika není ničím výjimečná, ale na druhou stranu je to taková „jistá“ pozice. Mezi střídačkami vám zavází čárový rozhodčí, ze všech pozic u ledu vám do kompozice často někdo vjede, atd. Z pozice z ochozu vám toto nehrozí. Takže pokud potřebujete udělat fotku konkrétního hráče a mít jistou, že ho zachytíte při nějaké akci, tak doporučuji právě z ochozů.

Foti se dá z úrovně těsně nad mantinelem.

Nebo co nejvýše u střechy.

Ale mně se tato perspektiva prostě nezamlouvá, takže většinou to spojím s fotkami fanoušků, na které byste určitě neměli nikdy zapomenout, prostě musíte zachytit jejich emoce, chorea a to, jak se baví.

Další pozice

Po utkání většinou následuje děkovačka, která se zpravidla odehrává směrem k domácímu kotli. Není od věci se po ledu přemístit k zadnímu mantinelu, zakleknout a zachytit případnou rybičku - pozor na to, že hráči někdy nezabrzdí a dojedou až k vám.

Z ledu je povinnost fotit i při oslavách. Je to vždy trochu boj o pozici, ale buďte vždy ohleduplní k ostatním fotografům, zejména fotíte-li jen pro sebe. Přeci jenom, oni tu fotku musí mít a pokud jim tam neohleduplně vlezete, tak zbytečně čeříte vodu.

Specifickou pozicí je dálkově odpalovaný fotoaparát s rybím okem umístěný ve speciálním boxu v brance – to jsem ještě nevyzkoušel, ale vlastní box už vyrábím, tak doufám, že se to tuhle sezónu konečně realizuji.

Vůbec pozice s dálkovou spouští, například přímo nad brankou, přináší úplně jinou perspektivu, ale to už chce velmi dobré známosti s organizátorem. Navíc odpad je v podstatě 99% snímků, ale ten 1 ze 100 (někdy z 1000) stojí za to.

Na hokeji se dá i experimentovat s dlouhou expozicí, panningem či multiexpozicí, ale je to jako vždy velká loterie, která zabere mnoho času.

Specifika focení na objednávku

Obecně sportovní fotografie je fotografie reportážní a v reportážní fotografii jde především o aktuálnost. V praxi to na hokeji znamená, že pár fotografií musíte dodat během každé přestávky mezi třetinami (nikdy bych nesliboval více než 10 z jedné třetiny). Kompletní sadu potom musíte dodat co nejrychleji po ukončení utkání. To klade velký důraz a tlak na výběr snímků a post-processing.

Zde je můj postup:

  1. Plně nabitý notebook
  2. Naformátované paměťové karty
  3. Vyvážení bílé před zápasem
  4. Selekce fotografií přímo ve fotoaparátu = použiji uzamknutí jen na snímcích, které si chci nechat (tento výběr provádím vždy, kdy je k tomu čas – v hokeji je hodně přerušení), zbytek smažu funkcí „Smazat vše“ na konci třetiny.
  5. Hned po konci třetiny usedám na nejbližší místo v hledišti
  6. Import fotografií (většinou mi jich ve fotoaparátu po třetině zůstane okolo 20ti, max 30)
  7. Výběr fotografií pomocí hodnocení (obvykle 10 po třetině)
  8. Ořez - nebojte se ořezu, i v reportážní fotografii je to zcela přípustná a vhodná úprava (pozor na kompoziční pravidla, já osobně používám jen původní poměr stran, či čtverec). Nikdy nic neretušuji, to je z mého pohledu ve sportovně reportážní fotografii naprosto nepřípustné.
  9. Automatická úprava fotografie. Ano, opravdu zmáčknu to kouzelné tlačítko.
  10. Korekce automatické úpravy = většinou přidám saturaci, kontrast, upravím křivky, případně zesvětlím. Automatická úprava je v podstatě startovací bod šetřící čas. K úpravě používám program Aperture
  11. Export do rozlišení pro web
  12. Nahrání na webové uložiště – je dobré mít vlastní připojení k internetu přes mobil. Nespoléhejte na připojení v press centru. Navíc se tam mezi třetinami ani nemáte čas dostat.
  13. Poslání odkazu
  14. Vložení nové paměťové karty. Stará jde do brašny jako záloha.
  15. Pokud je čas, tak úprava zbytku fotek
  16. Konec zápasu, děkovačka vyfocena, tak rychle do press centra, upravit zbytek fotek a poslat kompletní sérii.

Pro focení na objednávku je typické, že nutně potřebují fotku konkrétního hráče, trenéra, atd. (chystají se s ním udělat rozhovor či o něm napsat článek). Takovou fotku pak prostě musíte udělat, omluva neexistuje.

Rovněž se dopředu informujte, zda je utkání něčím zvláštní (například mužstvo soupeře vede trenér, který i dlouho trénoval domácí) - určitě byste to neměli opomenout.

Pár dalších tipů

  1. Na 300mm se hodí monopod (pokud teda máte velkou 2.8)
  2. Při focení několika utkání za sebou (turnaje) oceníte rukavice (osobně používám pracovní, ustřihnuté palce a ukazováčky)
  3. Lepší je foto brašna, batohem můžete docela překážet (to platí obecně pro všechny sporty, především když fotíte z publika), navíc s brašnou se lépe mění objektivy.
  4. Na blesk a hokej zapomeňte (možná tak na focení diváků)
  5. Před zápasem se rozdávají soupisky. Vemte si jednu, hodí se pro metadata.
  6. Nebojte se zkušenějších kolegů na stadionu zeptat. Vždy rádi pomohou a poradí.

Slovo závěrem

Jaký každý sport i hokej má svá specifika. Je důležité mu rozumět a znát pravidla, jinak nebudete schopni reagovat a předvídat. Dalším krokem je znát tým, který fotíte. Časem budete vědět, který hráč častěji řeší situaci kličkou a kdo naopak hned střílí.

Hokejový zápas je příběh, tak se ho snažte jako příběh zachytit. Nikdo není zvědavý na třicet podobných fotografií. Zachytit gól je štěstí, nezoufejte, když ho nevyfotíte. Vždy se snažte si předem rozmyslet, jaké fotky, odkud a kdy chcete pořídit. Správný příběh má více herců, témat a emocí.

Proč jsem napsal tento článek? Nepovažuji se za žádného experta ve focení hokeje, ale když jsem sám s jeho focením začínal, tak jsem se po podobném článku sháněl a nikde jsem nic nenašel. Proč se tedy o vlastní zkušenosti nepodělit?

Hokej fotím už třetím rokem. První rok jsem fotil jen nižší soutěže, druhý rok jsem se dostal párkrát na extraligu, teď už chodím na extraligu pravidelně (pokud je teda čas).

Fotím i ostatní sporty a výběr mých sportovních fotek naleznete zde http://bartavoj.cz/fotografovani/sport/

  • Viktor 13.10.2016 09:37

    super info, vďaka.

    Ešte otázka na fotenie celého mužstva, máte takú skúsenosť , ďakujem

    • bartavoj 17.10.2016 12:10

      Zkušenost s focením celého mnužstva mám jen minimální. Tzn pár fotek celého týmu po turnaji.

      Záleží jaké fotky máte na mysli. Pokud by měly být aranžované, tak bych to dělal klasicky uprostřed hříště, lavičky a nasvétil blesky, kdyby bylo třeba.

      Pozápasové je to většinou hodně hektické a lepší je se domluvit předem, že chcete udělat fotku po zápase at o tom ví a jsou na to připravení a nejlíp at je někdo nažene.

  • Marcel 29.10.2015 13:35

    Pekný článok, vďaka.
    Marcel

  • Lukáš Bajgar 29.10.2015 12:47

    Vojto, musím říci, že se ti článek hodně povedl, samozřejmě nelze souhlasit / nesouhlasit se vším, ale píšeš to, čím si prošel každý fotograf-fanoušek-hokeje / fotograf-nadšenec. Sám pamatuji, jak mi dorazil email z tvých prvopočátků, kdys začínal s focením ve Frýdku (ve staré hale o deseti žárovkách) a normálně ses zeptal co a jak, až po tvůj skok přes mládežnické repre do extraligy (kde je focení fakt hrozná nuda s těmi všemi dokonalými plexi, světly,… 😀 ).

    Určitě je super, jak zmiňuješ, že:
    1. Být nadšenec nerovná se motat zavedeným fotografům. Zatímco oni „musejí“ publikovat fotky nejlépe již ten den, každé kolo, 20x do měsíce, tak nadšenec často dorazí jednou za uherský rok (a často na významná finále (čímž to komplikují snad všem)), s úpravou fotek si opravdu pohraje, dodá za x dní, má je krásné, čisté, vyvážené, ale neměl by zapomínat, že oficiální fotograf má trochu jiné časové úkoly a práci mu neznechutit. Na druhou stranu je spousta nadšenců, kteří zdatně konkurují oficiálům už jen tím, že chtějí, že mohou a že jsou ochotni dodávat vše včas. Ti pak mají vrata otevřená všude.

    2. Fotit nižší ligy a extraligy /s danými minimálními parametry osvětlení/ je taky rozdílné. Na extralize si člověk v podstatě vystačí s levnější aparaturou. 70-200 nemusí mít nutně ve 2,8, když si může dovolit otevřít na 4, nemusí mít hned full frame, když šum při nižším ISO (které haly umožní i při cloně 4), je přeci jen pro potřeby webu a sebeprezentací na FB,… minimální, atd. A čím nižší liga, tím často je to opravdu hardcore, se kterým si ani s profi výbavou jen tak neporadíš (např. co pět metrů jiné barevné stíny světel, neosvětlená místa, celkově málo nasvícené plochy, temná hlediště,…).

    3. Oko, tele,… vše je skoro nutnost, vymýšlet stále novoty jakbysmet. Jen málokdo ale u toho vydrží poctivě celou sezónu, natož druhou, třetí. Ale překoná-li toto vše (a má-li štěstí na práci), bude taky všude vítán.

    4. Na druhou stranu – UMĚT SI ŘÍCT O CENU. Je super, že člověk fotí extraligu, fotbal,… ale chce-li fotografie klub, nesnažit se jít cenou nižší ceny než má nyní oficiál, případně zdarma, že to fotografa „baví“. Minimálně v profi soutěžích, kde na toto jsou dimenzovány rozpočty a kdy není fotograf nejdražším člověkem u ledu. Vše stojí peníze – foťák, objektivy, SW, HW, čas, cesta – a než každým cvakem krátit životnost závěrky (ceny těla) zdarma, raději fotit jen pro sebe, nebo fotit raději svou rodinu. Bohužel – nižší ligy jsou o nadšencích.

    5. Jediné, v čem já nikdy nesouhlasím s „dnešními“ fotografy, je užívání sekvenčního focení. Stojí-li vedle mě člověk, který má ruku na spoušti, já slyším jen – trrrrrrrrrrrrrrrr – říkám si: „Proč si proboha nekoupí vysoce kvalitní HD kameru?“ Aspoň by pak mohl tahat záběry z tama. Stále si myslím, že fotograf je umělec, má umět zachytit správný okamžik, má tématu rozumět. Ono vyfotit puk olizující tyč na jedno cvaknutí a na sekvenci, to je umění. To druhé je už spíše o tom dávat pozor a prostě spustit „natáčení filmu“. Je to sporný bod, na jednu stranu to technologie umožňují a zachytit ten správný moment je pak snazší, na druhou stranu jsme fotografové. Mířím-li na brankáře, slyším beka na modré, jak se jeho hůl dotýká puku, mám tak vteřinu na to, abych stiskl spoušť, a puk měl tam, kde chci. Jednou moc brzo, jednou super, x krát pozdě. Ale pak ta radost, když to vyjde, je větší, z fota je radost – ano, umím číst hru, umím fotit.

    Závěrem – super článek, na úvod perfektní! A jak jsi psal a já říkám – když někdo začíná, může být lepší, ale ať bere v potaz i to, co oficiál vše udělat musí. Takže u regionálního finále se netlačit k focení týmovky a neorganizovat hráče, když oficiál musí nafotit jak vítěze, tak poražené. A zatímco ten fotí poražené, tak nadšenec využije radosti vítězů a… Naxxre oficiála a nevybuduje si právě dobrý vztah jak s ním, tak s daným klubem.

    Díky:)

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole