Petr Kotala, dvorní fotograf Vítkovic a nově i můj kolega ve Vendavu, nadhodil, jestli bych ho nechtěl zaskočit a ofiko zafotit pro Vítkovice, když on bude na dovolené. No jasně, že jo. Na Vítkovicích sem tam fotím, ale vždycky to bylo jen pro zábavu. Jako zpestření jsem na foťák přidělal 360 stupňovou kameru, protože jsem věděl, že se zase po dlouhé době podívám přímo na led.
Čím se liší focení hokeje pro zábavu a pro klub? No kupodivu je toho docela dost, ale hlavním faktorem je ten frmol. Fotky je třeba odeslat po každé třetině, nahrát na stránky EHL a na facebook klubu. No a tomu je třeba podřídit úplně všechno.
První, pro mě docela zásadní změna, bylo fotit do JPEG a vůbec celý postprocess. Roky už fotím do RAW a tak si s úpravami může člověk posléze fakt vyhrát. Jenže úpravy RAW jsou na déle a tak upravit 20 fotek po třetině by bylo docela o prsa. Takže jsem přijel dřív, udělal pár fotek z rozbruslení v JPEG a zjistil, že to není zase tak hrozný rozdíl.
Druhá změna bylo workflow, normálně upravuju fotky v Lightroom na ipadu, jenže systém kam je třeba fotky nahrát na ipadu moc dobře nejede, takže buď první možnost upravit na ipadu a poslat na Mac a nebo možnost druhá a to rovnou na Macu. Jenže na Macu lightroom nemám a neznám, tak jsem zkusil Photos od Apple. No a docela příjemné překvápko. Na rychlé úpravy JPEG zcela dostačující – ořez, kontrast, barva a export do menšího rozlišení. Vše příjemně intuitivní. Ten tlak na rychlost má vlastně ještě jednu výhodu – člověk maže hned ve foťáku většinu fotek a tak po třetině opravu končí s max cca 60 fotkami a tak se mnohem lépe a rychleji vybírá.
Třetí změna, byla volba fotopozice. Většinou fotím nejraději zpoza mantinelu, ale to je docela riskantní pozice, kde se může stát, že použitelnou fotku prostě mít nebudete – někdo vám tam vjede, plexi to zkreslí, akce bude na druhé straně… No a tak pro první třetinu jsem zvolil nejjistější pozici na ochozu nad střídačkami. Ideální místo na 300ku, plocha jako na dlani, jen ten úhel je prostě takový nudný.
Na druhou třetinu jsem se už aspoň na chvíli přesunul dolů k ledu na pár fotek se 70-200kou a v duchu uvažoval, jak se JPEG a následné rychlé úpravy poperou s plexisklem a jeho odlesky, ztrátou kontrastu, atd. Druhou půlku třetiny už opět pro jistotu z ochozů.
Na třetí třetinu jsem už vzal dvě těla, nasadil širokáč 16-35 a 70-200ku, protože po skončení zápasu je možnost (nutnost) jít na led fotit hráče utkání a oslavy. Širokáč z boku a hlavně zpoza branky je super akční perspektiva. No a oslavy na ledě jsem si vyloženě užil, protože to je něco, co je běžným smrtelníkům zapovězeno a bez klubové akreditace se na led člověk prostě nedostane.
