Služebka US – Los Angeles

Vítr mě opět zával do US, tentokrát do Los Angeles.

Cesta tam

Cesta do Los Angeles byla opravdu hororový zážitek. Vše začalo už cestou na letiště v Katowicích, kdy jsem asi 60 km od letiště na dálnici píchnul pneumatiku. No nic, vyjel jsem s dobrou časovou rezervou, takže jsem v tom lijáku vylezl z auta, přední kolo zalepil sadou pro rychlou opravu, připraven pokračovat dál… Jenže ouha, hned jsem zjistil, že je pořád něco špatně – defekt měla i zadní pneumatika. Sada pro lepení je jen na jedno kolo a místo rezervy mám LPG… Volám asistenčku a jsem ujištěn, že na místě budou do 15 minut. Super, pořád stíhám… Nicméně asistenčka dorazila až po více jak hodině…

Na letiště dorážím 30 minut před odletem letadla… Další podpásovka mě čekala od personálu letiště Katowice. Letadlo vidím za okny, ale odmítají mi odbavit zavazadlo, že na to je prý už pozdě. Takže mi nezbývá nic jiného, než přebookovat letenku. Naštěstí se ještě něco volného našlo a tak mě čeká 7 hodin čekání na letišti. V Katowicích se dá koupit vstup do Business salónku, který pro Lufthansa Frequent Travelers stojí jen příjemných 40 PLN.

Odpoledne nastupuju do letadla směr Frankfurt, které odlítá s půl hodinovým zpožděním. Psychicky se už začínám připravovat na klasický letištní sprint – měli bychom přistát 10 minut před boardingem na let do Chicaga. Realita je ještě horší, přistáváme 5 minut po boardingu, tedy 25 minut před odletem. Koukám, že v tom nejsem sám… Skupinka dvanácti lidí sprintujících přes půlku letiště musela být určitě zábavná. S jazykem na vestě jsme to stihli, hned na vstupu do letadla do sebe házím dvě vody a sedám na místo.

Let do Chicaga byl v klidu, sice jsem toho moc nenaspal, ale filmová nabídka Lufthansy nezklamala. Po prvním přistání v Americe je vždy třeba projít imigrační kontrolou a rovněž si vyzvednou a znovu odbavit zavazadlo… Přistáli jsme o 20 minut později, takže jsem se už tak nějak smířil s tím, že let do Los Angeles nestíhám. Nicméně moje zavazadlo nedorazilo, takže po dalším sprintu mi to nakonec neuletělo.

V Los Angeles jsem si vystál hodinovou frontu na auto a ve tři ráno konečně dorazil na hotel. Celkový čas cesty = 34 hodin…

 

První týden

Hotel Courtyard v Irvine byl výborný, jen mě překvapilo, že snídaně nebyla formou bufetu, ani v ceně, ale člověk si ji každé ráno musel koupit, ale zase byla vždy čerstvá… Jen espresso do šálku od latte je docela šílenost. Hotel má i bazén a vířivku – fajn.

Mimochodem zavazadlo mi dorazilo až ve středu ráno, takže tři dny jsem přežíval v jednom triku..

Zákazník sídlil asi 15 minut od hotelu.

Během pracovního týdne se nám podařilo zajet někam podívat jen jednou – Newport Beach. Pěkné město na pobřeží, s pláží a spoustou restaurací.

Víkend

O víkendu jsem vyrazil do LA. První den byl ve znamení pláží, kdy jsme si dali brzkou snídani na Hermosa Beach – poloviční porce palačinek znamená pět kusů 🙂

Na pláži se zrovna konal beach volejbalový turnaj a pomalu se začínalo mračit.

Pokračoval jsem do Santa Monica, kde je jedna z nejznámnějších pláži a pěkné molo. Nicméně poté co jsem dojel začalo běhm 30 minut pršet. Nutno podotknout, že jim v LA nepršelo už tři měsíce – jaké to štěstí.

V neděli ráno bylo sice zataženo, ale nepršelo, takže jsem vyrazil do Beverly Hills a Hollywood, které jsem ale nakonec jen projel. Nic ohromujícího, luxusní baráky, pěkné parky, ale to je vše. Pokračoval jsem do Malibu, kde jsem na pláži chvíli fotil surfaře a pak opět začalo pršet.

Druhý týden

Druhý týden byl vesměs pracovní, ale v pátek jsme vyrazili opět na Hermosa Beach, kde jsme surfovali na malých prknech. Celkém zábava, ale za hodinu se mi podařilo chytnout vlnu asi jen třikrát.

Cesta zpět byla pohodová, přímý let do Frankfurtu a během 20 hodin jsem byl doma.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.